Ovlivňuje průběh těhotenství a porodu vývoj dítěte?

Kolem tohoto tématu existuje mnoho mýtů. Fyzioterapeuti se maminek
svých malých pacientů často podrobně ptají na to, co se dělo v těhotenství a jak probíhal porod.

Byl porod přirozený nebo císařským řezem? Pokud císařským řezem, proč? Pokud přírodní,
bylo to dlouhé nebo krátké? Pokud dlouhé, proč?  Byl podán oxytocin atd. atd.

Netvrdím, že průběh těhotenství a porodu nemá vliv na další vývoj dítěte. Někdy si však
říkám, zda je takto podrobný rozhovor oprávněný a potřebný. Obzvláště pokud se jedná o terapii novorozence, jehož novopečená maminka je zřejmě kvůli vzhledu miminka
ve velkém stresu (ať je to jak chce, je to docela velká změna v životě).

No, proč se vlastně ptáme? Pokud problém u dítěte přisuzujeme tomu, že se narodilo
císařským řezem, znamená to, že takový problém mají všechny děti narozené císařským řezem? Myslím, že ne? Pak možná děti narozené přirozeně tento problém nikdy nemají? No to taky ne.

Bez ohledu na to, jak se dítě narodilo a jak těhotenství probíhalo, je tedy nutné jej vyšetřit a
posoudit, zda potřebuje terapii, a pokud ano, jakou. Ne. Terapii volíme na základě existujícího
problému, nikoli jeho příčiny.

Příklad: dítě má zvýšené svalové napětí. Terapie bude stejná bez ohledu
na to, co napětí způsobilo. Pro děti narozené císařským řezem neexistuje jiná terapie
než pro ty narozené vaginálně.

Proto si myslím, že není úplně oprávněné ptát se rodičky (hlavně té, která vypadá vystresovaně), jak porod probíhal. Rozhodně nemá smysl jí říkat, že problémy miminka jsou důsledkem těhotenství nebo porodu. Již jsme zjistili, že to nemá vliv na průběh terapie a matky malých dětí mají často tendenci obviňovat samy sebe ze situací, na které neměly vliv.

Abych to shrnul. Průběh těhotenství a porodu samozřejmě může mít vliv na dítě, ale nejsme schopni
určit, zda tomu tak bylo či nikoliv, a pokud ano, v jakém rozsahu. Proto, zvláště když
vidíme, že matka dítěte je situací velmi znepokojena a má tendenci obviňovat sama sebe z
problému, se kterým přišla, bychom se měli zdržet úvah o možných příčinách a zaměřit svou pozornost (terapeutů) i rodičů na to, co je potřeba.