Držení těla – kdy je správné?

Hodně se mluví o držení těla. Co vlastně znamená správné držení těla ? Může mít někdo
s plochými nohami, skoliózou nebo trychtýřovitým hrudníkem správné držení těla?

Při hledání definice správného držení těla jsem začal prohledávat vědecké databáze.
Ukázalo se, že o držení těla existuje spousta vědeckých článků. Většina z nich popisuje
vliv něčeho na držení těla, např. manuální terapie nebo sedavý způsob života. Jiní autoři
se snaží najít vztah mezi konkrétním typem držení těla a například postavením čelisti.
Nikde jsem však nenašel definici držení těla vyjádřenou v nějakých číslech, např. úhly
jednotlivých fyziologických zakřivení páteře atd.

Rozhodli jsme se zkontrolovat, co o tom říká Wikipedie. Zde je to, co jsme zjistili:
“takové uspořádání jednotlivých částí těla neovlivněné změnami, které zajišťuje optimální
rovnováhu a stabilitu těla, vyžaduje minimální svalovou námahu, zajišťuje vysokou
staticko-dynamickou účinnost a vytváří podmínky pro správné uspořádání a činnost
vnitřních orgánů” (leden 2024) naprosto souhlasím s tímto popisem .

Dle mého názoru můžeme říci, že správné držení těla má ten,

jehož držení těla je podle názoru odborníka harmonické, aktivní a bez patologických kompenzací napětí.

Můžeme tedy dojít k závěru, že neexistuje jediné, nejlepší a nejsprávnější držení těla a
jeho hodnocení je do značné míry subjektivní. To znamená, že pokud se dospělý hrbí nebo má
ploché nohy či dokonce skoliózu, nemusí to pro něj být nutně problém v
běžném životě. Takovou odchylku od normy lze pro toho člověka považovat za normu.

Takový člověk může být dobře kompenzován a jeho neobvyklé držení těla neovlivňuje jeho každodenní fungování.

Znamená to, že bychom neměli řešit posturální vady u dětí?
Samozřejmě bychom měli, protože špatné držení těla, které neřešíme, se často zhoršuje.

Navíc držení těla ovlivňuje nejen motorický, ale i duševní vývoj. Tyto dva aspekty jdou vždy ruku v ruce.

Dospělí s držením těla, které vybočuje z normálu, mohou v běžném životě fungovat zcela normálně,

což ale neznamená, že nemají predispozici k přetěžování a mohou pociťovat omezení související například

s některými druhy činnosti nebo vykonávané práce.

Existují dva závěry .
V první řadě se vyplatí nechat děti pravidelně vyšetřovat odborníkem, který má zkušenosti s prací s
vadami držení těla. Většině dětí stačí jednou za rok, pokud si rodiče mezitím nevšimnou něčeho rušivého.

Takové pravidelné kontroly jsou důležité, protože čím dříve je defekt držení těla odhalen, tím lepší je prognóza korekce.

Za druhé, dospělí s držením těla, které vybočuje z normy, by se neměli fixovat na své
špatné držení těla a klást ho do středu svého problému. Není dobrý nápad soustředit se
na něco, na co máme jen velmi malý vliv. Měli bychom se zaměřit na aspekty péče o zdraví, které jsou
mnohem důležitější než tvar našeho těla. Jedná se především o tyto aspekty:

• strava
• fyzická aktivita (zahrnuje cvičení specificky zaměřená na zlepšení aktivity omezeno vadou držení těla)
• spánek a čas na regeneraci těla
• kontrola stresu