Vady nohou a ploché nohy

Vady chodidel lze rozdělit na vrozené vady chodidla (např. srpkovité, hadí, koňské, háčkovité, ploché valgózní) a „získané“ ploché nohy.

Vrozené vady nohou jsou vážným problémem, který je viditelný již od narození. . Náprava zahrnuje různé druhy manuálních zákroků a specializovaných bandáží, někdy i ortézy a sádrování nohou. V případě zájmu si přečtěte knihu “Třírovinná manuální terapie defektů nohou u dětí” od Barbary Zukunft – Huber.

Neléčené vrozené vady nohou mohou vést k poruchám držení těla. Je snadné si představit, že pokud dítě chodí například po bočních hranách chodidel, zbytek těla bude muset tento neobvyklý způsob opory nějak kompenzovat.

Pokud jde o ploché nohy, problém je jiný. Po narození není vidět, protože nožní klenba vzniká během vývojového procesu. Dítě začíná procvičovat to, co se stane vývojovým vzorem dolní končetiny, tedy flexe, abdukce a zevní rotace kyčle doprovázené supinací nohy od prvních dnů života.

Tento vzor je jasně viditelný, když si dítě vloží nohy do úst, něco chytne nohama, otočí se na stranu a začne vstávat.

V tomto vzoru dítě neustále pracuje v koncentrické supinaci. Teprve když se na chodidle objeví opora (poprvé, kdy může dítě vědomě a stabilně ležet na boku), musí svaly chodidla začít pracovat v excentrické supinaci.

Moderní fyzioterapie přistupuje k problému plochých nohou aktivním způsobem. Místo pasivního tvarování chodidla botou nebo vložkou se zaměřuje na zavádění cviků, které stimulují vývojový vzorec. Terapii lze podpořit metodami jako je kinezioterapie, bandážování a používání korekčních ponožek.