Proč ponožky a ne boty?

Problém plochých nohou se dlouhodobě řeší doporučováním dětí nosit ortopedickou obuv. Myšlenka na vytvoření takových bot je jednoduchá. Pokud noha nevypadá tak, jak bychom si přáli, vytvarujeme ji profilováním podrážky boty tak, aby tvořila požadovaný tvar. Zní to rozumně, ale v praxi to bohužel nefunguje.

Noha se tvaruje pohybem a zátěží. Pasivní vyklenutí botou tuto aktivitu ubírá. Dá se říci, že pokud se u dítěte, které takové boty nosilo, objevily ploché nohy, bylo to přesto, že je nosilo, ne kvůli tomu.

Dalším nepovedeným nápadem u tohoto typu bot je vyztužení paty a kotníku. Teoreticky se to dělá, aby se zabránilo dítěti zkroutit nohu. V praxi se někdy kotník dítěte musí uchýlit ke kroutivému pohybu. Pravděpodobnost, že si dítě zvrtne nohu, je mnohem menší než u dospělého, protože celý systém je stále velmi flexibilní. Tato situace umožňuje tělu vytvořit mechanismy, které v budoucnu ochrání dítě před podvrtnutím. Děti nosící takové boty jsou více náchylné k výronům v pozdějším životě.

Jak tedy supisocky fungují?

Částečně uvolňují svaly chodidel, usnadňují jejich aktivaci a/nebo jim umožňují pracovat delší dobu. Aktivitu podporují, místo aby ji odebírali, podporují přirozené vzorce vývoje.